Poštovní Dvůr - historická památka 1. stupně se nachází na okraji lázeňské části města, v těsné blízkosti sanatoria Richmond, nedaleko Lázní I. a Grandhotelu Pupp. Celý areál přiléhá z jedné strany k silnici Karlovy Vary - Mariánské Lázně (Plzeň) a ze strany druhé sousedí s městským parkem.

   V roce 1791 si karlovarský poštmistr Josef Korb nechal postavit při cestě do Březové dvorec a stáje pro svých 36 poštovních spřežení. Tehdejší karlovarská společnost se ráda procházela po Dorotiných nivách (tak se dříve nazývalo údolí řeky Teplé v blízkosti Poštovního Dvora), a právě toho poštmistr Korb využil. V zahradě se starými buky dal zřídit pergoly, arkády a útulné altánky, kde vyhrávali hudebníci. Neopomněl ani občerstvení, a tak se Poštovní Dvůr ve velmi krátké době stal častým cílem výletů slavné společnosti.

   K nejkrásnějším prostorám dvorce patří hlavní sál v prvním patře, původně nazývaný Blücherův na počest vítěze nad Napoleonem, jež zde byl roku 1816 slavnostně uvítán. Blücherův sál se tedy stal třetím nejvýznamnějším a nejslavnějším tanečním sálem Karlových Var. (Jemu předcházely Český sál z roku 1728 a Saský sál z roku 1701 v GH Pupp).
   Strop nejobdivovanější místnosti Poštovního Dvora zdobí freska Josefa Kramolína, jednoho z posledních pozdně barokních znalců freskové malby.

   V minulém století se Poštovní Dvůr stal také střediskem hudebního života. Tady se roku 1894 konala premiéra Dvořákovy Novosvětské symfonie, kterou připomíná pamětní deska Vladimíra Röhlicha nad vchodem do Poštovního Dvora. Samotný Antonín Dvořák se však premiéry nezúčastnil a jeho symfonii dirigoval Josef Labitzký.

   Po druhé světové válce přešel dvůr do vlastnictví státu. Během 40 let nebyly provedeny žádné opravy a objekt se postupně dostal do dezolátního stavu. V roce 1992 zakoupila celý areál firma CIMEX.

Select your language: