Historie Poštovního Dvora

   Na nejvyhledávanější karlovarské promenádní cestě, na trase předepsaných lázeňských vycházek, sotva půl hodinky pohodlné chůze od Mlýnského pramene, v překrásném prostředí údolí říčky Teplé, stojí Poštovní Dvůr. Objekt ojediněle spjatý s lázeňským životem; místo navštěvované nepřebernou řadou významných osobností kulturního a politického světa; svědek velkolepých historických událostí.

   Poštovní Dvůr staví v roce 1791 poslední privilegovaný karlovarský poštmistr Josef Korb von Weidenheim jako dvorec, kde je možno ustájit koně poštovních spřežení a uchovávat hospodářská nářadí. Stojí tu kůlna, stáj i seník, ale velmi záhy se stává Poštovní Dvůr vyhledávaným střediskem lázeňské společnosti.

   Poštmistr Korb usiluje o takové prostorové vyjádření, které by mohlo dokonale sloužit vlastním potřebám i potřebám lázeňských hostů. Vybavení interiérů, úprava jednoposchoďové budovy a zahrad prozrazují, že vedle citlivého vztahu k přírodě jsou zde natrvalo uchovány umělecké zájmy stavebníka. Vystupující schody na čelní straně budovy vedou do prvního poschodí, kde v celé rozloze budovy je instalován okázalý sál, plně odpovídající době nastupujícího romantismu. Máme zde tedy pozoruhodnou ukázku tehdejšího stavitelství. Navrhovatel si usmyslil zakomponovat slavnostní sál do středu budovy a po stranách ponechal volné místo pro ochozy. K výzdobě stropu a horních částí sálu byl povolán malíř Josef Kramolín (1730 - 1802), rodák z Nymburka. Býval bratrem řádu jezuitů a po jeho rozpuštění se přiženil do Karlových Varů. Pracoval také v kláštěře oseckém, v Doupově, Jáchymově, pro klášter Teplá. Práce ho zaváděly často i do Prahy. Byly to většinou nástěnné malby s historicko-náboženskými motivy. Nástěnná malba v Poštovním Dvoře představuje alegorii žní. V živých barvách je zde zachycena bohyně Ceres se svým průvodem. Sedí na oblaku a rozdává snopy polní úrody. Do jejího doprovodu se radostně mísí dětské postavičky, zatímco po stranách na obloze poletují andělé, mávající květinovými věnci. Tehdejší představa umělce se tu snoubí s neohraničenou fantazií antické mytologie. Stěny jsou vyšperkovány scénami z loveckého života s perspektivní architekturou, navazující na jakousi barokní gotiku. Dole bývala lóže pro netančící hosty a místo pro orchestr. Nad nimi, ve volném prostoru, galerie a místa pro přihlížející.

   Po deseti letech se pan Korb vzdává poštmistrovství a podle zákona ztrácí ve prospěch císaře i svůj Poštovní Dvůr. A od Františka Prvního si propachtuje objekt komorník lorda Findlatera Valentin Keil (majitelem 1801 - 1809), přistavuje čínský pavilonek a zvelebuje okolí. Z popudu lorda Findlatera byla v letech 1801 - 1804 vybudována kolem Poštovního Dvora silnice do Březové. Keil byl podnikavost sama a ve svém čase dokonce nepříjemným konkurentem zakladatele karlovarské hotelové tradice a věhlasu - Johanna Georga Puppa.

   Sestra pana Keila se provdala za jiného podnikavého sloužícího lorda Findlatera, cukráře Bedřicha Pfitzmeiera, a věnem dostala kvetoucí Poštovní Dvůr. Ten je potom spravován Pfitzenmeirerem v letech 1809 až 1836. Do Poštovního Dvora v té době chodívá na "chou pommé avec poulets frits" kníže Metternich. A na vídeňskou kávu se dvěma loupáky J. W. Goethe (dokazatelně třetího července 1810 s otcem Theodora Kőrnera). Sem se teď přesunují turecké, čínské a antické réuniony; a také se zde odbývá první lékařská konference, na níž se ještě - místo učených bulletinů - recitují básně. Když v roce 1816 vtáhne do města hrdina doby, kníže Blücher, uspořádají zde slavnému vojevůdci velkolepou oslavu vítězství nad Napoleonem. Pfitzenmeier opojený štěstím přistavuje na paměť těchto událostí v roce 1818 Pruský sál a představuje zde slavnou zpěvačku Angeliku Catalani. J.W.Goethe, naslouchající a unešený jejím hlasem zapisuje: "Im Zimmer wie im hohen Saal/Hört man sich nimmer satt/Den du erfärst zum ersten mal/Warum man Ohren hatt". V roce 1828 při své návštěvě Karlových Varů předvede svoji virtuózní techniku v Poštovním Dvoře dokonce i Nicollo Paganini. Pfitzenmeier dále doplňuje zahradu pergolami a altány a v roce 1827 ještě zahradním salónem. Odolává tvrdé konkurenci, zve na bál purkrabího Chotka, buduje, maluje, angažuje dirigenta Josefa Labitzkého. V jeho ambicích potom pokračuje i Terezie Pfitzenmeierová, celých sedmadvacet let. Od roku 1846 lze hovořit o počátku další slavné hudební epochy Poštovního Dvora - dvakrát v týdnu se tu odpoledne dávaly lázeňské koncerty.

   Od roku 1867 se ujímá Poštovního Dvora na dalších pětatřicet let Bedřich Unger a dále ho upravuje - prodlužuje zahradní pavilon, přistavuje verandu a ještě jeden skleněný pavilon podél silnice do Březové. V hudební tradici pokračuje od roku 1868 dirigent August Labitzký, který se ujímá funkce šéfa symfonického orchestru po svém otci, a již od roku 1875 zde pořádá pravidelné páteční koncerty s náročnou dramaturgií. Začíná německými klasiky, s pětapadesátičleným orchestrem postupně předvádí náročná symfonická díla různých velikánů světové hudby, z českých skladatelů to byl nejdříve Bedřich Smetana a od roku 1879 i Antonín Dvořák. Zde tedy, dne 1. května 1879, při zahájení ročního cyklu pravidelných pátečních symfonických koncertů (devět dní po přemiéře v Praze) zazněla první Dvořákova skladba v Karlových Varech "Slavnostní pochod". V témže roce poznávají Karlovy Vary další Dvořákovy skladby - Smyčcovou serenádu E-dur, Slovanské tance 1, 2, 3, 4, Slovanskou rhapsodii č. 2 v několika reprízách. Antonín Dvořák příjíždí poprvé do Karlových Varů dne 22. srpna 1879, je přítomen provedení Smyčcové serenády E-dur, potěšen skvělým provedením i vřelým přijetím svého díla návštěvníky koncertu. K významné události v Poštovním Dvoře patří též slavnost Slovanské besedy z 1. srpna 1881. Lázeňský orchestr provedl Smetanovu symfonickou báseň Vltava a Labitzkého Třetí směs českých národních písní. Josefu Labitzkému byl předán vavřínový věnec s červenobílými stuhami "na důkaz úcty Čechů k věhlasnému skladateli, jenž před půl stoletím první počal klestiti cestu české písni v hudbě světové".

   Dne 20. července 1894 v 16.00 hodin začíná dvanáctý pravidelný páteční symfonický koncert v Poštovním Dvoře. Pod taktovkou Augusta Labitzkého, po úvodních skladbách autorů Jadassohna, Franze Schuberta a Richarda Wagnera je uváděna v hlavním programu kontinentální premiéra Symfonie číslo 9, e-moll, opus 95 "Z nového světa" Antonína Dvořáka. August Labitzký musel mít samozřejmě Dvořákův souhlas k předvedení díla a už sama skutečnost, že ho obdržel, svědčí o tom, že autor měl plnou důvěru v umělecké kvality tělesa i jeho dirigenta. O tom, že úroveň tělesa musela být v té době poměrně vysoká, svědčí i článek známého vídeňského hudebního kritika Eduarda Hanslicka v časopise Neue Freie Presse, v němž mimo jiné uvádí: "Karlovarskému lázeňskému orchestru děkuji za poznání mnohých, ve Vídni ještě neprovedených skladeb. Při svých odpoledních koncertech v Poštovním Dvoře uvádí koncerty vysoké umělecké úrovně. Největším kladem je neobyčejně bohatý a stále se střídající repetoár, včetně nejnovějších vynikajících děl současných žijící autorů. Pro nejbližší koncerty je hlášena Brahmsova II. symfonie a Dvořákova Symfonie D-dur, ve Vídni dosud nehraná, ale v Londýně již provedená s mimořádným úspěchem pod taktovkou Hanse Richtera ...". Pořádáním takových koncertů se zapisuje Poštovní Dvůr natrvalo mezi významná místa hudebních dějin a pro svou ojedinělou tradici pravidelných symfonických koncertů od poloviny 19. století k unikátním v celé Evropě.

   Za Václava Funka (od roku 1902) a Aloise Kiffla (od roku 1907) si stále Poštovní Dvůr udržuje dobrou pověst a jeho hodnota, která v roce 1809 činila 4510 zlatých, zní nyní, po sto letech na 750 tisíc zlatých!

   To řada událostí a návštěv předních osobností dodávala lesku a významu místa. Nelze zapomenou na častého návštěvníka Poštovního Dvora, manžela anglické královny Viktorie, prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothského, slavnost zde uspořádal vévoda sasko-gothajský Arnošt Coburg, pobýval zde dále řecký král Ota I..

   Významná hudební tradice Poštovního Dvora pokračuje i po první světové válce. Dne 25. května 1914 se zde představil druhý stálý profesionální Karlovarský symfonický orchestr.

Zpracováno podle předloh a literatury:
Karla Nejdla
Vladislava Jáchymovského
Dr. Zdeňka Pachovského
Evy Hanykové
Dr. Jaromír Kříž: Stručná historie hudebního života v Karlových Varech
Adolf Branadl: Promenáda s jelenem

↑ Select your language: